Playa Del Carmen

Třetí den...spali jsme až do půl 8, což považujeme za úspěch. Ráno jsme se nezdržovali snídaní, věděli jsme že toho máme v plánu moc a tak jsme rovnou zamířili na trajekt. 

V přístavu na nás čekalo auto bez újmy z čehož máme radost a děkujeme hochům, že se o něj postarali. Vymotat se z chaosu v centru Cancúnu bylo o nervy, systém nesystém nás dost fascinuje - neexistují jízdní pruhy, nikdo nepoužívá blinkry a dost se troubí. O šílených kruháčích, kde musíte uprostřed zastavit a dát přednost ani nemluvě. Jakmile jsme sjeli z hlavní byli už jsme na silnici sami. Sem tam opice nebo toulavý pes přes cestu. Cíl byl jasný - naše první cetone! Jelikož jich je v téhle oblasti spoustu spolehli jsme se na navigaci s přesnou polohu podle souřadnic a to byla chyba. Internet přestal fungovat cca 10 km od města - v dnešní době už tak moc spoléháme na všudypřítomný internet a moderní technologie a to se nám vymstilo. Nezapamatovali jsme si název a tak jsme jezdili džunglí sem a tam. Dostáli jsme se do fáze, kdy už jsme nehledali tu naší konkrétní centote, ale zajeli jsme k nejlépe označené. Instinkty a osud nás ale zavedli přesně do té, kterou jsme chtěli. Koupili jsme si vstup hned na tři v jednom "areálu". 

Tady bych si dovolila odbočku k vysvětlení, co to vlastně ty cenotes jsou. Kdysi do Mexického zálivu dopadl obrovsky meteorit, který způsobil popraskání vápencového podloží a vytvořil v něm pukliny. Ty se zaplnili podzemní vodou. Mohou být otevřené, uzavřené nebo napůl. Na celém poloostrově jich je přes 1000 a spoustu dalších neobjevených v džungli. Voda je průzračně čistá a Mayové je využívali k obřadům. 

Naše první byla zcela otevřená. Měli jsme vlastního řidiče, který nás a další 3 lidi odvezl přímo k ní. Cesta byl zážitek sám o sobě. Více slov netřeba, viz foto. 

Překvapilo nás, že jsme tam byli úplně sami. Bylo to něco úžasného. Voda tak čistá, že bylo vidět až na dno. Všude ticho a jen my. Přes cenotu vede ziplajna, v půlce se pustíte a žuchnete do vody. Nejdřív jí zkouší Adam. Když Pája vidí, že to přežil zkouší to taky... A nelituje 🙂

Další zastávkou je minicenota. Je vidět jen vstup a zbytek mizí pod skálou v hlubině. Smočíme se i v ní ale jen nachvilku, nevíme co může vyplavat z temnoty a je to trošku děsivý.

Poslední je celouzavřená. Jsou do ní tři vstupy. Průvodce nás bere k prvnímu vstupu. Díváme se dolů a nevidíme schody. On používá vtípek, který už musel říct snad tisíckrát, ale stejně ho neomrzí... že se tam prej musí skočit. Skok do díry hluboké tak do 5 metrů. Pája se děsí Adam se těší. Po tom co viděl, že vtípek má úspěch nás vede k vedlejšímu vstupu se schody. Lepší 🙂

Sestupujeme pod zem a nestíháme žasnout. Nádhera.

Těmi otvory ve stropě se sem dostává sluneční svit a prosvicuje čirou vodu až mizí někde v hlubinách. Celá cenota vypadá jak zatopená Koněpruská jeskyně. Stalagmity, stalagnity, sakra nevím kterej je kterej.. se podívejte.

Plaveme si, voda je studená, ale ne tak jak jsme čekali. Zbývá ještě ten skok... jde se na to. Uno Duo Tres JUMP! To bylo něco!

Teď už ale zas padíme dál směr Playa Del Carmen. Je to spolu s Cancúnem nejturističtější město Yucatánu. Ale vynachat ji by bylo škoda.

Ubytováváme se a opět se setkáváme s tím, že provozní mluví pouze španělsky... sranda toto. Ale začínáme si zvykat. Konečně je čas na jídlo. V malém bistru vedle hotelu jsme se najedli skvěle.

Pak už směr pláž a koupačka ve znamenitých vlnách. Před setměním začíná u pláže představení mayských tanců a jakéhosi poskakování kolem dokola v doprovodu tradiční živé hudby, asi nějaký rituál - krásný a intenzivní zážitek. 

Večer procházíme pátou Avenue což je něco jako Khao San Road  v Thajsku, nebo cesta od parkoviště ke Karlštejnu. Všude spousta stánků a každý se snaží prodat to svoje ikdyž mají všichni to samé. Trochu nám přijde, že prodejci jsou jak na senzor, jakmile se přiblížíme začnou nás nahánět právě k nim do obchodu. Když nereagujeme a jen procházíme, zase si sednou a šance se postupně chytají další a další. Ale zatím nejvíc nás rozebral jeden, kterej se toho nebál a narovinu pronesl "Let me clean your wallet!" Tedy nechte mě vyčistit vaší peněženku! 😃

No nenechali jsme, ale pobavil nás.

Kudy jdeme obdivujeme místní street art, to není jako u nás...

Hledáme něco k večeři, což je na hlavní ulici malinko nad naší úroveň a snažíme se nepodporovat vyloženě turistické podniky. Proto jsme se postranními uličkami vydali do rodinné restaurace, opět na doporučení. Už na dálku se nám z té vůně zbíhaly sliny. Adam měl pro změnu tacos - nechal si od majitele doporučit několik nejlepších druhů. Pája si dala plněnou bagetu s guacamole, zeleninou, žampiony, cibulí a samozřejmě koriandrem. K tomu jsme měli pití v mega skleničce a na účet podniku nachos s guacamole. Takhle paráda nás celkem stála 250 pesos i s dýškem. Navíc se z nás stali hvězdy internetu - majitel nás poprosil, jestli by si nás mohl vyfotit v rámci propagace jeho podniku. Souhlasili jsme, doporučili bychom ho všema deseti.

Se spokojenými bříšky dobrou noc 😊