Přesun na Ko Lanta

Dnešní den byl opět ve znamení přesunu. V Krabi jsme strávili 2 dny a je čas jet o kus dál. Máme koupený lístek na loď Krabi => Ko Lanta. Ráno jde Adam na Pra Nang beach pro záběry z dronu a stíhá i koupačku na liduprázdné pláži, zatímco Pája ještě spí.
Snídani dáváme jen rychlou  - palačinku s banánem (a nutelou samozřejmě) a pak šlapeme na Raily beach west odkud nám jede loď. Dnes nejedeme klasickou velkou ani tou malou s motorem z auta. Ale člunem, který má tři motory a je povinností každého multimilionáře ho mít. Není vše růžové, jak se může zdát. Problém nastal hned na začátku. Nemůžeme se dostat od pláže - jsme moc težcí. Dostáváme pokyn a musíme jít na příď vyvažovat. Zachvilku už jedeme takovou rychlostí, až nám vlajou vlasy. Za hodinku jsme na Lantě. Náš plán je dneska jasnej, nechceme se nechat odchytit žádným taxikářem a tak si na dva dny půjčujeme skútr a valíme i s batohama na ubytko samy. Jsme nezávislí! :) Pro první noc na tomto ostrově jsme vybrali hippie "joga resort" s bungalovy. Máme takovou středně velkou chatičku z palmových listů. A kde je koupelna? Koupelna je za dveřma. Venku.
Máme záchod, ze kterého se večer můžeme dívat na hvězdy a sprchovat se za svitu měsíce. 

Skvělý, to jsme si vždycky přáli :D Až na tu žábu na hadici a milión ještěrek :D
No nic opět je takové vedro, že odhazujeme batohy a míříme na pláž. Ta u které bydlíme nás moc nenadchla a tak berem skútr a jedem na jinou. Jmenuje se Nui beach. Podle Tripadviseru zdejší  nejhezčí. Je zapadlá s málo lidmi.. to se nám líbí. Pohoda, klídek, sluníčko a ticho. 

Jak se blíží večer sedáme opět na bike, jak se tady skútrům všude říká a jedem do Old townu. Je to taková původní rybářská vesnice, která se trochu přetransformovala vlivem turismu, ale je tu dost znatelná původní "architektura". 

Po prohlídce se vydáváme zpět k domovu a cestou se stavíme na food marketu na něco dobrého. 

A dojídáme se Pad thaiem. 

Teď už sedíme na terase a čekáme, kdy začne pršet, protože už dvě hodiny hřmí. A je to tady. Z ničeho nic leje jako z konve. 

Spíš víc než z konve. Co víc si přát než aby takhle lilo, když máte záchod venku :D

Den bez plánu

Dnes si užíváme, že nikam a nic nemusíme. Budík nás tedy nechal vyspat. 

Vyhrabeme se až po 10 hodině a vyrážíme na snídani rovnou v plavkách. Naší oblíbenou snídaní jsou míchaná vajíčka, někdy i celé menu "english breakfast". Thajci snídají to samé co obědvají nebo večeří a to zatím nedáváme.

(Ilustrační foto, dnes nebyl foťák s námi)

Pláž tentokrát volíme tu nejslavnější, přímo Raily beach West. Lidí už je tu mraky.. hledáme místo ve stínu, jedno z posledních se nám daří ulovit. Přijdeme si jak v Chorvatsku - hlava na hlavě a všude slyšet čeština. Ale pláž i moře jsou krásné, takže se není čemu divit. 

Během dne se chladíme ovocnými šejky.. Ještě jsme nepřišli na to, který je nejlepší. Všude mají minimálně 15 druhů.

Teploměr (čtěte telefon) ukazuje 36°. Válíme se u moře až do dvou. Konečně se nám podaří doopálit předek.

K obědu je jasná volba, naše oblíbená prasárnička - krevetové placičky (chutnají jako KFC, nebo spíš ještě líp).

Po návratu na pokoj zjistíme, že máme nového spolubydlícího.

Na zdejších plážích začíná odliv cca v 11 hodin. Postupně se voda stahuje až o 50 metrů. Proto volíme odpoledne koupání v bazénu. 

Včerejší výšlap se nám trochu rozležel a lýtka nás bolí při každém kroku. Co pomůže? Masáž!

Výbornej nápad.. hodinu jsme trpěli při každém doteku :D 

Jednou z věcí na "to do listu" bylo dát si zelené kari. Pája tedy sebere odvahu a objednává si ho k večeři. Dobře udělala - bylo výborné a pálivé akorát.

Chtěli jsme stihnout západ slunce na "Sunset beach". Přišli jsme asi o hodinou později, hlad byl silnější. Vybavili jsme se pivem a brambůrkami a uleháme na pláž. Nic nás nerozhází :)

Leg day

Jelikož jsme podcenili přípravu na plavkovou sezónu (která přišla o hodně dřív, než jsme mysleli) tak jsme si na dnešek naplánovali outdoor posilovnu.
Konečně nám vyšla vstávačka v 6. Na sedmou jsme chtěli stihnout jakýsi autobus, který odjíždí z rohu ulice, kousek od našeho hotelu.
Takže opět vše zabalit do našich krásných batůžků a hurá najít ten bus. Dopadlo to spíš tak, že bus našel nás :D Každopádně už v 7:20 stojíme pod kopcem u Tiger cave. Zjišťujeme, že Tiger cave je chrám pár kroků od nás.

Naším cílem ale je budha sedící na kopci nad námi. Přesně 1237 schodů vysoko. 

Slunce teprve vyšlo, tak by to snad nemuselo být tak hrozný. Psychicky jsme připraveni, jdeme na to! Nesmíme zapomenout podotknout, že každý z nás má na zádech 10 kilo zátěže.

Zdoláváme první schody a zatím pohoda, jen se nám pomalu zrychluje tep. První zastávku děláme kolem schodu 200. Vyndáváme ručník a vzhlížíme nahoru  - už jen 1 000 schodů. Pokračujeme dál a potkáváme první lidi kteří už jdou dolu. Divně na nás koukají. Diví se naším batohům. My se jim nedivíme že se diví, protože vsichni chodí s malými batohy nebo jen s vodou v ruce. Bohužel jsme neměli kam naše věci dát, museli jít s námi :( 

Když jsme u schodu 400 přichází první krize.

To nedáme, nejsme ani v půlce a už nemůžem. Jsou tu první příznaky, že to vzdáme. Nakonec se hecujem a pokračujem. V půlce potkáváme chlápka z Bangkoku a s tím se vzájemně podporujeme ve výšlapu. Máme i osobního trenéra - čtyřnohý Puňta jde celou cestu s námi.

Když se dobelháme k osmistovce je tu druhá krize. Teď už to ale vzdát nemůžeme a tak s přestávkami docházíme na vrchol. Po 45 minutách jsme konečně nahoře. Totálně vyšťavený, ale šťastní, že jsme to dali. Moc lidí tu není. A tak se kocháme výhledem na velkého budhu a nádhernou okolní krajinu.

V okolí jsou vysoké vápencové skály porostlé keři.
Děláme video z dronu, nějaké fotky a po vydejchání můžeme začít klesat zpátky na zem.

To už jde o poznání lépe a dole jsme za patnáct minut. Teď už potkáváme víc lidí, kteří jdou nahoru a někteří se nás zase ptají, jestli jsme s tou náloží na zádech byli až nahoře. Jo byli! A možná jako jediní. A ke všemu ještě zjišťujeme, že téměř všichni to chodí v botaskách, jen my šli v žabkách :D Už si nedokážeme představit mít na nohou něco jiného. Lepší je to jedině naboso :)
Když konečně dorazíme zpátky na zem potkáváme párek čechů. Nevědí ze jim rozumíme a tak slyšíme "vypadají spoceně. To jsme, ale stojí to za to, povzbuzujeme je. Snad nás neproklínají.

Po dlouhé době slyšíme češtinu. Jsme rádi, ale je to nebezpečný. Zvykli jsme si říkat všechno nahlas :D

U malého chrámu v přilehlém komplexu zahlédne Pája červené náramky. Nic jí nezastaví a už si nechává vázat na zápěstí jeden z nich. Mnich přitom zpívá motlibu štěstí. A jelikož chceme být šťastní oba, nastavuje ruku i Adam.

Teď už jen doplnit cukry, vodu a hurá na Raily bech, kde si bookujeme ubytko. Cesta sem je možná opět pouze lodí, takže využíváme již známý taxi boat. Cestou se nám otevírají úžasná panorámata. Pobřeží je lemováné vysokými vápencovými skalami - úplně jako z plakátu.

Doražíme po dvanácté. Uděláme check in a jdeme na pláž Phra Nang beach. Procházíme pod jednou ze zmiňovaných skal - to je prostě pohled jak z Avatara.

Možná se zde tvůrci inspirovali. I jeden z hotelů se po slavném filmu jmenuje. Na téhle pláži jsou "konečně" lidi. Ale myslíme, že v Chorvatsku to bývá mnohem horší. Voda je tu neskutečně teplá. Takže se chodíme do vody spíš ohřát než schladit. Ale ta barvička je boží!
Dneska si po tom workoutu zasloužíme klid, takže už je válečka a relax.

Počítadlo kroků nám dnes ukazuje 17 000 kroků. To jsme měli naposledy v nohách v Tatrách minulý rok :)

Krabi = kde jsou všichni?

Kdyby to bylo možné, zůstali bychom v ráji s názvem Bottle beach navěky.

Chceme ale vidět i něco dalšího, musíme se tedy opět přesunout.
Vstáváme v sedm (chtěli jsme v šest, ale to prostě nevyšlo :), protože ranní koupání a procházka po liduprázdné pláži je za odměnu.

Vyšlo to a bylo to super.  Potom jsme si dali Smile snídani a vyrazili směr přístav. Ve 12 jsme nasedli na loď, která plula tři hodiny.
Další dvě hodiny nás čekali autobusem.

Dnes jsme si sluníčka moc neužili, ale to napravíme. 

Když konečně dorazíme do Krabi, hledáme hotel a nacházíme za dobrou cenu, blízko centra i s prádelnou... tu už opravdu potřebujeme. Vyperou nám kilo prádla za 50 THB.  Snažíme se prát i sami, ale v tom vlhku nám nic neschne.
Hned po check-inu si dáváme teplou sprchu, což není ve většině našeho ubytování standardem, tak si jí užíváme.
Po cestě jsme hladový, vyrážíme tedy do města. Jsme velmi překvapení, že Krabi je město duchů. Čekali jsme turistické centrum a ono nic. V ulicích je pár místních a my. Dlouho lovíme něco k jídlu. Zachránil nás pouliční stánek s nudlovou polévkou (přesný název nevíme). Každopádně byla dobrá, takové thajské Pho.

Poznámka: ty bílé kuličky nejsou mozzarela (bohužel), ale rybí kuličky. Adam měl klasiku s hovězím.
Po cestě zpět objevujeme krásný budhistický chrám. Je ještě otevřený, takže máme noční soukromou prohlídku.

A tady měl příspěvek skončit. Máme ale pořád nhlad, takže jsme udělali něco, co jsme opravdu nečekali... cpeme se pizzou.

Bottle beach

Dnes se přesouváme na Bottle beach. Zapadlá pláž na severním konci ostrova. Nevede sem žádná silnice. Buď se dá jít 2 hodiny pěšky přes džungli nebo využít boat taxi. Volíme druhou možnost, jelikož se přesouváme se vším co máme.
Původní cena 800 THB, dostáváme se na 450. Poprvé využíváme lodní taxi, kterých je na všech ostrovech spousta. Je to malá loďka, která má na zádi motor. Jasně, to by se dalo čekat, ale ten motor je vykuchaný z nějakého auta a posazený na loď. Chlazení řeší hadicí ponořenou do vody (jak dlouho asi vydrží na slané vodě?). Vede z něho dlouhá tyč na jejímž konci je lodní šroub. To celé vestoje ovláda "kapitán". Výhoda je, že se s takovouhle lodí dá zajet až ke břehu.

Nasedáme tedy a za 20 minut jsme na Bottle beach. Nádherná zátoka přes kterou se táhne pláž s jemným bílým pískem. Na pláži je pár restaurací a mezi nima několik bungalovů. Máme zamluvený jeden z nich ve Smile bungalows. Je to malý bungalov nebo spíš chatička. Stěny jsou asi tak 1cm silné, škvírou mezi prknama je vidět ven, uvnitř je vyzděná místnost, které se tu říká koupelna. Dnes bude jen studená sprcha. Ale co bysme chtěli za 300,- Kč na noc pro oba? Nám to nevadí :) Důležité je, že nechybí moskytiéra.

Je čas jít na pláž.

Zatím nejlepší pláž. Krásný postupný vstup do moře a jemňoučký písek, palmy a hlavně klid. Na tuhle pláž naštěstí moc lidí nejezdí.
Byla to dobrá volba - opět díky Evčo :)

Na Ko Tao jsme želvy neviděli, a tak jsme si v rámci odpolední zábavy jednu uplácali :)

Slunce zapadá a my jdem najít něco k jídlu. Klasický postup - sprcha na pokoji, převlíct a jdeme. Adam je jako vždy o dost rychlejší a tak vychází na terasu, aby se nastříkal repelentem. Najednou rána a hned druhá.
Co se děje?
Adam hlavou trefil okap na terase takovým stylem, že ho to skácelo na zem. Úplně jak v animáku. 

Zachvíli je zpět vevnitř a drží se za hlavu.
Co tam mám? Co tam mám?
No má tam tohle.

Pája chytá nepopsatelnej záchvat smíchu. Utichá tak po 10ti minutách.
Naštěstí přežil, ale byla to fakt šlupka..
Zkušeně provádíme první pomoc. Škoda, že Adam nechtěl náplast, máme krásné neonové barvičky.

Vybíráme si restauraci s výhledem na moře a u večere vyhlížíme svítící plantkon. Toužíme ho vidět, ale zatím máme smůlu.

Thajská masáž poprvé

Dnes jsme ještě měli do 14 hodin půjčený skútr, takže toho chtělo využít. Ráno jsme se vydali na severní pláž Koh Ma beach - ideální místo na šnorchlování. Cestou jsme ještě koupili šnorchly a brýle. Po příjezdu si dáváme k snídani fresh fruit shake a hurá pod vodu.
Je dopoledne a pláž je téměř prázdná. Přebrodili jsme asi padesát metrů na menší ostrůvek a začínáme šnorchlovat.

Hloubka je tu po prsa i 100 metrů od břehu. Potkáváme spoustu ryb, ale nejvíc vynikají "duhoví kapři". Máme štěstí a v jednom místě potkávám obrovské hejno.
Blíží se oběd a taky čas na vrácení skútru.
Nechceme jíst na pláži, takže popojíždíme a hledáme něco k jídlu. Nikde nic. Až nakonec stavíme u silnice v restauraci Fat Man... to bude "prasárna". A byla. Po thajském týdnu si dnes Adam dává burgr s hranolkama, aby si připomněl "pořádný" jídlo :D

Po návratu na pokoj rozmýšlíme co teď?
Jsou už naše spálená záda ok? Jsou. Tak jdem konečně na masáž.
Na pláži je několik altánků s nabídkou masáží. Jeden vybíráme a oba si dáváme hodinovou masáž zad a nohou.
Nejdřív klasicky záda, pak důkladně nohy a nakonec protahovačka přes masérčina kolena. Muselo to pro přihlížející vypadat děsivě, ale bylo to super. Přesně to jsme potřebovali!
Po masáži už jen ležíme na pláži a vstřebáváme tenhle zážitek.

Večeři máme zamluvenou v Alex restaurant. Bude barbecue, objednali jsme si rybu. Opět famózní zážitek. Nejlepší ryba, co jsme kdy měli. Srovnatelná snad jen s čerstvou makrelou od Jasny v Chorvatsku :)

Den zakončíme opět v hamace na terase za zvuků místní fauny.
Má to jen jednu nevýhodu, máme jen jednu hamaku :( Adam si jí zamluvil už ráno, takže dnes patří jemu.

Který vodopád je hezčí?

Každý večer plánujeme co budeme dělat další den. Na dnešek jsme měli v plánu vstát brzo a .... a tady se nás plán zhroutil :D Takže jsme si přispali a vymysleli plán jiný. Po snídani uleháme pod altán a střídáme bazén s mořem.

Nejspíš je to první a poslední bazén co máme, tak si ho musíme užít.

Máme okolo nás i pár kamarádů, aby nám nebylo smutno. 

Ve 12 se přesouváme do dalšího hotelu. Je na krásné pláži Haad Salad. Když přicházíme k bungalovu s obrovskou terasou a hamakou ,rozsvítí se nám očíčka.
Zkoušíme koupání a hned je nám jasné, že celý zítřek tady strávíme s hlavou strčenou ve vodě. Rybičky jsou tak blízko, až nám narážejí do nohou.
Začínáme mít hlad, takže se balíme a jdeme najít restauraci. V zapadlé uličce zapadneme do sympatického podniku "Alex restaurant". Dal se s námi do řeči majitel - němec žijící 11 let v Thajsku. Jeho osobnost se odráží v dekoraci i atmosféře restaurace. Jsme moc spojení a na jeho doporučení si půjčujeme skútr u jeho kamaráda.
Jedeme prozkoumat dva vodopády, které jsou  nedaleko. První není moc dobře značený, jdeme k němu tedy samozřejmě z úplně jiné strany. To zjišťujeme ale až na místě. Nevadí... i tak je to krása. Sice by to chtělo víc vody, ale jsme rádi alespoň za nějakou :)

Po cestě zpět jdeme přes rozpadlé obydlí domorodé stařenky. Potřebujeme se občerstvit a ptáme se po kokosu. Dostáváme jediný, který má - právě spadlý. Její dovednost zacházet s mačetou je pozoruhodná. Po vypití nám kokos rozpůlí a dokonale vydlabe. 

Můžeme si přát něco lepšího? 

Jelikož nám výšlap dal docela zabrat, zastavujeme na rychlou koupačku na pláži Ko Ma, která je písečkou kotvou spojená s dalším ostrovem. I tady budeme zítra šnorchlovat.

K druhému vodopádu dorazíme za 15 minut. Jsme ve správnou chvíli na správném místě... už slezáme ze skútru, když nám projíždějící kolega vysvětluje, že tady je jen vyhlídka, ne vodopád. Díky! Popojedem zhruba 1 km a konečně jsme na správném místě. Je pět odpoledne, nikde nikdo a vodopád máme celý pro sebe.

Večeři nám uvařila milá thajka v restauraci u silnice - ty jsou nejlepší a nejvíc autentické.
Překvapení dne je, když Pája dojídá rýži a na talíři se objevuje panda :)

Momentálně se houpeme v hamace, vstřebáváme zážitky a snažíme si tuhle pohodu zapamatovat navždycky.

Objevujem ostrov na dvou kolech

Den začal nejlépe, jak mohl - jógou. 

Tentokrát šla Pája sama, ale Adam slíbil, že se příště přidá :) Tříhodinová lekce s úžasnou lektorkou uprostřed pralesa byla nepopsatelná.
Adam se mezitím procházel po pláži a natáčel videa.

Po pozdní snídani nás čekalo naše další poprvé a to první jízda na skútru. Půjčili jsme si ho u milého strejdy naproti našemu hotelu za 250 THB na 24 hodin.

Jedeme a je to pohoda... cesty jsou upravené, rovinka a všude okolo palmy. Tahle idylka trvá tak pět minut než pochopíme, že takhle to nevypadá všude. Jedeme max. 40, ale i to je pro jednoho z nás moc. Můžete hádat :D
Asfalt a rovinku střídají díry a písek. Největší dobrodrůžo jsou kopečky. Těch je tady hodně, jsou strmé ale krátké.
Po chvíli nacházíme úžasné místo. Je to malá pláž kde je po kolena vody a po asi padesáti metrech se dostaneme na písečnou mělčinu. Nádhera. Slunce svítí a my děláme pár fotek a video z dronu. 

Pak pokračujeme navštívit místní chrámy.
Nepotkáváme žádné lidi, pouze několik mnichů, kteří buď dokola zametají všechno co zamést jde a nebo leží na lehátku :)
Takže máme možnost si v klidu vše prohlédnout. Pája si užívá zapalování vonných tyčinek jako projev úcty Budhovi.

Pokračujeme na jih ostrova, na nejvyhlášenější pláž kde se konají velkolepé párty a za úplňku proslulá Full moon party.
Cestou se stavíme na oběd. Rádi chodíme do menších restaurací, nebo spíš občerstvení a stánků, než do velkých komerčních restaurací. Nebylo tomu jinak ani dnes. A vyplatilo se. Našli jsme stylovou malou restauraci u cesty. Anglicky uměl jen jeden člověk, přesto jsme se domluvili a jídlo bylo vynikající.

Pokračujeme dál a navečer dorážíme na zmiňovanou pláž Hat rin.
S otevřenou pusou koukáme na moře. Takové vlny jsme na vlastní kůži nikdy nezažili. O to větší důvod je jít vyzkoušet :)
Některé proskakujeme, jiné přeskakujeme a některé "přeskakují" nás :D

Ani tady není moc lidí. Nevíme kde všichni jsou, ale nevadí nám to.
Zachvíli se ženou mraky. Balíme a doufáme, že tomu ujedem. Neujeli jsme. V půlce cesty nás zastihnul pořádnej liják. Pokračovat nebo počkat? Vypadá to na dlouho. Nasazujeme pláštěnky a pomalu pokračujeme dál. 

Když už prší hodně stavíme a čekáme. Naštěstí jsme zastavili přímo u trhu s jídlem. A jde se ochutnávat.
Testujeme kuřecí stehno alá KFC, jarní závitky v několika provedeních, kuřecí maso na špejli (to je snad povinnost v Thajsku :) a sladké kuličky z kokosového mléka jako dezert.

Přestalo pršet. To bylo úplně akorát. Ještě nakupujeme pivo na večer a pokračujeme už za tmy domů.
Večerní pohoda na terásce je už samozřejmostí.

Dobrou