Jelikož jsme podcenili přípravu na plavkovou sezónu (která přišla o hodně dřív, než jsme mysleli) tak jsme si na dnešek naplánovali outdoor posilovnu.
Konečně nám vyšla vstávačka v 6. Na sedmou jsme chtěli stihnout jakýsi autobus, který odjíždí z rohu ulice, kousek od našeho hotelu.
Takže opět vše zabalit do našich krásných batůžků a hurá najít ten bus. Dopadlo to spíš tak, že bus našel nás :D Každopádně už v 7:20 stojíme pod kopcem u Tiger cave. Zjišťujeme, že Tiger cave je chrám pár kroků od nás.
Konečně nám vyšla vstávačka v 6. Na sedmou jsme chtěli stihnout jakýsi autobus, který odjíždí z rohu ulice, kousek od našeho hotelu.
Takže opět vše zabalit do našich krásných batůžků a hurá najít ten bus. Dopadlo to spíš tak, že bus našel nás :D Každopádně už v 7:20 stojíme pod kopcem u Tiger cave. Zjišťujeme, že Tiger cave je chrám pár kroků od nás.
Naším cílem ale je budha sedící na kopci nad námi. Přesně 1237 schodů vysoko.
Slunce teprve vyšlo, tak by to snad nemuselo být tak hrozný. Psychicky jsme připraveni, jdeme na to! Nesmíme zapomenout podotknout, že každý z nás má na zádech 10 kilo zátěže.
Zdoláváme první schody a zatím pohoda, jen se nám pomalu zrychluje tep. První zastávku děláme kolem schodu 200. Vyndáváme ručník a vzhlížíme nahoru - už jen 1 000 schodů. Pokračujeme dál a potkáváme první lidi kteří už jdou dolu. Divně na nás koukají. Diví se naším batohům. My se jim nedivíme že se diví, protože vsichni chodí s malými batohy nebo jen s vodou v ruce. Bohužel jsme neměli kam naše věci dát, museli jít s námi :(
Zdoláváme první schody a zatím pohoda, jen se nám pomalu zrychluje tep. První zastávku děláme kolem schodu 200. Vyndáváme ručník a vzhlížíme nahoru - už jen 1 000 schodů. Pokračujeme dál a potkáváme první lidi kteří už jdou dolu. Divně na nás koukají. Diví se naším batohům. My se jim nedivíme že se diví, protože vsichni chodí s malými batohy nebo jen s vodou v ruce. Bohužel jsme neměli kam naše věci dát, museli jít s námi :(
Když jsme u schodu 400 přichází první krize.
To nedáme, nejsme ani v půlce a už nemůžem. Jsou tu první příznaky, že to vzdáme. Nakonec se hecujem a pokračujem. V půlce potkáváme chlápka z Bangkoku a s tím se vzájemně podporujeme ve výšlapu. Máme i osobního trenéra - čtyřnohý Puňta jde celou cestu s námi.
To nedáme, nejsme ani v půlce a už nemůžem. Jsou tu první příznaky, že to vzdáme. Nakonec se hecujem a pokračujem. V půlce potkáváme chlápka z Bangkoku a s tím se vzájemně podporujeme ve výšlapu. Máme i osobního trenéra - čtyřnohý Puňta jde celou cestu s námi.
Když se dobelháme k osmistovce je tu druhá krize. Teď už to ale vzdát nemůžeme a tak s přestávkami docházíme na vrchol. Po 45 minutách jsme konečně nahoře. Totálně vyšťavený, ale šťastní, že jsme to dali. Moc lidí tu není. A tak se kocháme výhledem na velkého budhu a nádhernou okolní krajinu.
V okolí jsou vysoké vápencové skály porostlé keři.
Děláme video z dronu, nějaké fotky a po vydejchání můžeme začít klesat zpátky na zem.
To už jde o poznání lépe a dole jsme za patnáct minut. Teď už potkáváme víc lidí, kteří jdou nahoru a někteří se nás zase ptají, jestli jsme s tou náloží na zádech byli až nahoře. Jo byli! A možná jako jediní. A ke všemu ještě zjišťujeme, že téměř všichni to chodí v botaskách, jen my šli v žabkách :D Už si nedokážeme představit mít na nohou něco jiného. Lepší je to jedině naboso :)
Když konečně dorazíme zpátky na zem potkáváme párek čechů. Nevědí ze jim rozumíme a tak slyšíme "vypadají spoceně. To jsme, ale stojí to za to, povzbuzujeme je. Snad nás neproklínají.
Děláme video z dronu, nějaké fotky a po vydejchání můžeme začít klesat zpátky na zem.
To už jde o poznání lépe a dole jsme za patnáct minut. Teď už potkáváme víc lidí, kteří jdou nahoru a někteří se nás zase ptají, jestli jsme s tou náloží na zádech byli až nahoře. Jo byli! A možná jako jediní. A ke všemu ještě zjišťujeme, že téměř všichni to chodí v botaskách, jen my šli v žabkách :D Už si nedokážeme představit mít na nohou něco jiného. Lepší je to jedině naboso :)
Když konečně dorazíme zpátky na zem potkáváme párek čechů. Nevědí ze jim rozumíme a tak slyšíme "vypadají spoceně. To jsme, ale stojí to za to, povzbuzujeme je. Snad nás neproklínají.
Po dlouhé době slyšíme češtinu. Jsme rádi, ale je to nebezpečný. Zvykli jsme si říkat všechno nahlas :D
U malého chrámu v přilehlém komplexu zahlédne Pája červené náramky. Nic jí nezastaví a už si nechává vázat na zápěstí jeden z nich. Mnich přitom zpívá motlibu štěstí. A jelikož chceme být šťastní oba, nastavuje ruku i Adam.
Teď už jen doplnit cukry, vodu a hurá na Raily bech, kde si bookujeme ubytko. Cesta sem je možná opět pouze lodí, takže využíváme již známý taxi boat. Cestou se nám otevírají úžasná panorámata. Pobřeží je lemováné vysokými vápencovými skalami - úplně jako z plakátu.
Doražíme po dvanácté. Uděláme check in a jdeme na pláž Phra Nang beach. Procházíme pod jednou ze zmiňovaných skal - to je prostě pohled jak z Avatara.
Možná se zde tvůrci inspirovali. I jeden z hotelů se po slavném filmu jmenuje. Na téhle pláži jsou "konečně" lidi. Ale myslíme, že v Chorvatsku to bývá mnohem horší. Voda je tu neskutečně teplá. Takže se chodíme do vody spíš ohřát než schladit. Ale ta barvička je boží!
Dneska si po tom workoutu zasloužíme klid, takže už je válečka a relax.
Počítadlo kroků nám dnes ukazuje 17 000 kroků. To jsme měli naposledy v nohách v Tatrách minulý rok :)
Doražíme po dvanácté. Uděláme check in a jdeme na pláž Phra Nang beach. Procházíme pod jednou ze zmiňovaných skal - to je prostě pohled jak z Avatara.
Možná se zde tvůrci inspirovali. I jeden z hotelů se po slavném filmu jmenuje. Na téhle pláži jsou "konečně" lidi. Ale myslíme, že v Chorvatsku to bývá mnohem horší. Voda je tu neskutečně teplá. Takže se chodíme do vody spíš ohřát než schladit. Ale ta barvička je boží!
Dneska si po tom workoutu zasloužíme klid, takže už je válečka a relax.
Počítadlo kroků nám dnes ukazuje 17 000 kroků. To jsme měli naposledy v nohách v Tatrách minulý rok :)
Žádné komentáře:
Okomentovat